Terezín se nám vryl do paměti především jako místo plné utrpení, kde během druhé světové války přišlo o život několik desítek tisíc lidí nebo jako židovské ghetto, sběrný tábor, který sloužil jako přestupní stanice před deportací do Osvětimi. Denise Dismer se ve svém filmu vydává s pamětnicí Michaelou Vidlákovou nejen do minulosti, ale především do současnosti města Terezín. Setkávají se se starousedlíky i nově přistěhovavšími, aktivními lidmi, kteří se snaží vdechnout Terezínu nový život. A právě živé setkání minulosti se současností vytváří neotřelý pohled na pietní místo a dokresluje tak komplexní vnímání Terezína jakožto památník i místo ve kterém stojí za to žít.
Moje původní vize byla najít představitele, kteří budou zastupovat dvě různé pozice. Někoho, kdo bude mluvit za přeživší a někoho, kdo bude prezentovat obyvatele Terezína jako města. Ukázalo se, že se ty dvě pozice vlastně nevylučují. Terezín je město, a to město, které žije. Ve kterém lidé žít musí, jinak by nemohlo být připomínkou holokaustu.
Denise Dismer
Terezín a ghetto: Zchátralé pietní místo, nebo město, kde stojí za to žít?
Autorce se podařilo od svědomité rešerše, přes promyšlenou dramaturgii, až po citlivě vedenou režii, vytvořit celistvý dokumentární film. Tragickou historii autorka dokumentuje dobovými filmy, cenné je především propojování časových rovin, které respektují minulost, ukotvují ji v současnosti, ale podobu Terezína vidí v budoucnosti.
Blanka Závitkovská
Pošlete vítězný příspěvek do světa!
Zaujal vás příspěvek? Podělte se o něj s těmi, které by mohl také oslovit!