Pronásledování církví je jednou z temných kapitol dějin Československa v druhé polovině 20. století. Kilian Kirchgeßner představil ve své reportáži pro Deutschlandfunk německé veřejnosti příběh Josefa Toufara, kněze v zapadlé, nevýznamné vísce na Českomoravské vysočině. Lépe řečeno – nevýznamná byla víska až do roku 1949, kdy se věřící v místním kostele stali svědky nečekané události, kterou si nešlo vysvětlit jinak, než že to byl zázrak. V tu ránu se Josef Toufar dostal do hledáčku Státní bezpečnosti, byl zatčen a při výsleších umučen. Mělo na něj být zapomenuto, ale nestalo se tak – a Kilian Kirchgeßner ve své reportáži popisuje ne pouze Toufarův příběh, ale ilustruje jím také vztah Čechů k vlastním dějinám i k církvi.
Mám slabost pro témata z minulosti, u nichž se nabízejí paralely, které lze propojit se současným děním. Já se v reportáži pokusil převyprávět, co se tehdy stalo, a zároveň to všechno zasadit do přítomnosti. Na příběhu pátera Toufara ukázat, jaký je náš přístup k minulosti. Ukázat, co to vypovídá o současné společnosti.
Kilian Kirchgeßner
Farář Toufar zmizel
Josef Toufar a Milena Jesenská jsou dvě jména, dvě osobnosti, jejichž osudy všichni známe: nevinní, mučeni a zavražděni. Víme, že zastupují tisíce takových. Kirchgeßner proto nevypráví pouze dějiny, kterými nám Němcům přibližuje souseda. Příspěvek jde mnohem dále. Vyzývá k toleranci, svobodě vyznání i názoru, respektu k lidským právům.
Michael Hiller
Pošlete vítězný příspěvek do světa!
Zaujal vás příspěvek? Podělte se o něj s těmi, které by mohl také oslovit!