Alena Wagnerová: Hlas, který je slyšet

Nositelkou Zvláštního ocenění za dlouhodobou vynikající novinářskou činnost se v roce 2019 stala Alena Wagnerová. Tato spisovatelka, historička a publicistka zasvětila svůj život prací na tématech, které mainstreamová společnost ráda přehlížela a přehlíží – a pomáhá jim nacházet dostatečný ohlas ve veřejné debatě. Věnuje se nejenom česko-německým vztahům, ale také postavení žen v soudobé společnosti.

Alena Wagnerová

„Chtěla jsem, aby můj hlas byl slyšen, působit ve společnosti, do níž jsem patřila, a přispívat k jejím proměnám.“ – píše Alena Wagnerová

Dnešní spisovatelka, historička, socioložka a publicistka Alena Wagnerová se narodila v Brně. V tomto městě velmi brzy vnímala, jak němečtí obyvatelé, kteří zde představovali početnou žijící menšinu, jsou po svém odsunu vytlačeni ze společenského povědomí a zdánlivě zcela zapomenuti. Alena Wagnerová se tak stala archeoložkou naší současnosti. Píše proti zapomínání. Její pohled je přesný, nikdy ideologicky zastřený. S pomocí konkrétních osudů oživuje minulost a činí ji srozumitelnou. Ve svých textech se často zabývá konkretizací česko-německých vztahů. Znovu a znovu prolamuje ticho, rýpe do šablonovitých myšlenek, do tabuizovaných témat.

V roce 2008 napsala knihu o osudech „ostatních sudetských Němců“, tedy těch, kteří byli vystaveni represím již jako odpůrci Hitlerovy anektovací politiky, po válce nebyli coby antifašisté vyhnání, ale trpěli poválečnou protiněmeckou atmosférou. Odvážně popisuje druhou stranu klišovitého obrazu sudetských Němců v českém podání. A vydáním knihy to nekončí. Alena Wagnerová formuluje petici zákonodárcům. Požaduje, aby byli českoslovenští antifašisté veřejně vyznamenáni.

Zejména Alena Wagnerová vyvede ženy jako Sidonii Nádhernou nebo Milenu Jesenskou ze stínu jejich existence jako ozdob slavných mužů: jednu jako společnici Karla Krause, druhou jako přítelkyni Franze Kafky. Sidonie Nádherná a Milena Jesenská jsou objeveny díky práci, díky knihám Aleny Wagnerové a zaujímají právoplatné místo v historii.

Alena Wagnerová se znovu a znovu zabývá rolí žen. Ona sama, která žije ve Spolkové republice od roku 1969, zažívá drsné probuzení mnoha emancipovaných žen, které přišly do západních zemí z bývalého východního bloku. Píše: „Jako občan jsem byla samozřejmě mnohem svobodnější, jako žena zdaleka ne. A to i přesto, že Spolková republika Německo byla demokratickým státem.“ Ve Spolkové republice totiž až do roku 1977 oficiálně platilo, že vdaná žena potřebuje povolení manžela, pokud chce pracovat. V Československu byl podobný zákon zrušen o 20 let dříve. Texty Aleny Wagnerové, které zviditelnily jakousi terra incognita, tak znamenaly pro mnoho žen – a také pro mě – potvrzení a posílení.

Alena Wagnerová píše: „Oborem mé činnosti je jemná práce pro občanskou společnost. Bez ní – podle mého názoru – skutečná demokratická společnost nemůže existovat.“ Děkujeme Aleně Wagnerové za její neúnavnou činnost, za její přístup a nebojácnost. A gratulujeme k udělení ceny.

Libuše Černá (laudatio)