Jan Beránek: Nikam nepatřit

Jsou lidé, kteří nezapadají mezi běžné kategorie, jakými jsme si zvykli škatulkovat svět. Historie na ně zapomíná a současnost příliš neví, co si s nimi počít. Mezi takové rozhodně patřili Čechoslováci, jejichž mateřským jazykem byla němčina, a kteří za války bojovali proti nacismu. Když chtěl v roce 1942 Tepličan Kurt Taussig vstoupit do československých jednotek britského královského letectva (RAF), jeho žádost byla zamítnuta. Až později se ukázalo, že důvodem byl jeho německo-židovský původ. Svou cestu k letectví si Taussig přesto našel, vedla jinudy. O mnoho let později si zase našel jeho příběh Jan Beránek. Novinář České televize svým dokumentem názorně ilustruje, jak důležité je neopomíjet osudy lidí, které nezapadají do černobílého vnímání historie.

Oba dva jsme z Teplic, bydleli jsme ve stejné ulici a chodili do stejné školy. Měl jsem pocit, že mluvím se starším spolužákem z gymnázia, který vyrostl ve stejném prostředí a má velmi podobné vzpomínky na stejná místa jako já. Náš vztah byl opravdu velmi osobní. Na panu Taussigovi bylo znát, že je ochoten ze sebe dostat poslední energii, kterou má, aby mi něco vyprávěl.
Jan Beránek

Nikam nepatřit

Příběhy německy mluvících Čechoslováků židovského původu potvrzují, že věci byly komplikovanější. Že jejich loajalita k vlasti se musela prosadit navzdory protiněmeckým náladám a někdy i antisemitismu. Že i když chtěli bojovat na straně těch „dobrých“, mluvili jazykem těch „zlých“, a nejdřív tak nepatřili nikam, jak naznačuje i název dokumentu Jana Beránka. V dokumentu kromě výpovědí aktérů, historiků i samotných československých letců v Británii, vyniká i symbolická tečka za příběhem, kdy hlavní postava po desítkách let znovu naváže kontakt s rodným městem, a získá tam i čestné občanství. Sledovat dlouho svůj příběh je pro zkušené dokumentaristy rutina, Jan Beránek však působí v televizním zpravodajství, kde je pomalé tempo spíš na překážku. O to víc si zaslouží vyzdvihnout, že překročil hranice žánru směrem k dokumentu. Snad to v českých médiích nebude poslední vlaštovka.
Vojtěch Berger