Thomas Muggenthaler: Jako dítě v Osvětimi

Jedna věc je znát historická fakta. Něco jiného však je skutečně chápat, jak dějinné události ovlivnily životy lidí. Thomas Muggenthaler vystudoval politologii. Nejrůznějšími informacemi, koncepty a teoriemi o dějinách 20. století je proto vybaven dostatečně. Avšak otázka, jak se něco takového jako holocaust vůbec mohlo přihodit, mu nedávala spát. Při svém hledání odpovědí nemusel jít daleko, doslova před dveřmi jeho bydliště se nachází KZ Flossenbürg. Spoluvytvořil výstavu v tomto bývalém koncentračním lágru. Setkával se s přeživšími, hovořil s nimi. Vzpomínkám a životním postřehům pamětníků dává pravidelně hlas na vlnách Bayerischer Rundfunk. Ve vynikajícím rozhlasovém dokumentu nám pomohl nahlédnout do duše dětí, jejichž dětství sevřely dráty osvětimského lágru. Děti vidí svět jinak než dospělí. Řadu věcí, které dospělým unikají, umí pojmenovat naprosto jasně – a často jsou to právě tyto detaily, které dovedou načrtnout ráz doby mnohem přesněji než záplava suchých historických faktů a teorií.

Teoretický, politologický přístup jsem k tématu měl díky tomu, že jsem studoval politologii. Je to největší katastrofa v německých dějinách, otázka zní: jak k tomu mohlo dojít? Nedívat se, nic nedělat – byla to spousta koleček, která se točila. Ne v krátké době, trvalo to roky. O tomhle procesu musím pořád přemýšlet. Když vidím, jak v Německu roste pravicový extremismus, je prostě důležité zabývat se dobou nacismu. Pro mě jsou dějiny tou hlavní spojkou do Česka.

Thomas Muggenthaler

Jako dítě v Osvětimi

Thomas Muggenthaler vytvořil svým feature mimořádný dobový dokument a využil při tom jedné z posledních šancí. Pamětníkům, kteří jako děti přežili koncentrační tábor, dává prostor ke vzpomínkám, ale také k tomu, aby své prožitky o několik desetiletí později mohli popsat a možná i pochopit to, co se tehdy kolem nich a s nimi dělo. Díky promyšlené kompozici, zdánlivé jednoduchosti koncepce a jasnému textu vytváří pro přeživší koncentračních táborů důstojný prostor pro vzpomínku – a varování.

Bogna Koreng